Nejběžnější a nejčastější z ↗kvazifrazémů, tvořený především strukturou V – S^abstr, tj. kombinací verbum a abstraktní substantivum, zvl. v roli objektu. Velká většina abstrakt. subst.  vstupuje do takové ustálené kombinace, resp. kvazifrazému, jehož specifikum v zásadě není v posunutém významu komponentů, ale v anomálii kombinatorické (daného subst., která je omezená jen na několik verb), která vyvstává až při porovnání celého, vždy rigorózně ustáleného a malého souboru takových kvazifrazémů, od kombinace s jediným verb. až po cca osm, srov. dát/dávat pozor (jediné verbum), věnovat pozornost (více verb, např. upoutat aj.).

Na příkladech dvou různých abstrakt (spor, zájem)

	INCH	DUR	TERM
Spor:	začít, vyvolat	mít, vést, řešit	vyřešit, ukončit
Zájem:	projevit	mít, jevit	ztratit
Kauz	vyvolat, vzbudit	budit, projevovat	uspokojit, potlačit

lze vidět, že se jednotlivé kvazifrazémy (7 v prvním případu a 10 v druhém) seskupují do zřetelných fází, inchoativní, durativní a terminativní. V nich se zachycuje napřed (INCH), že se platnost subst. zavádí, nastoluje, začíná, popř. vzniká (inchoativa), n. (DUR) se vyjadřuje její pokračování, trvání, či další existence (durativa), anebo (TERM) se vyjadřuje její ukončení, zrušení, opuštění apod. (terminativa). Ve fázi INCH a TERM se významně uplatňují verba dokonavá, ve fázi DUR naopak nedokonavá, často verba mít a být. Někdy subst. lexém vstupuje, vedle zde zachycené konfigurace (řady) prosté, ještě do paralelní trojfázové konfigurace kauzativní (Kauz), srov. zájem (druhá konfigurace). Všechny fáze, na které lze dohromady nazírat jako na jakýsi vyšší funkční celek či jejich specifickou konfiguraci, se však někdy realizovat nemusejí, specifické verbum tu může někde chybět (zvláště v TERM). Tyto frazémy, které je třeba odlišit od jiných, autorských (např. podnítit spor, rozseknout spor), jsou ustálené; podle autorské potřeby přijímají adj. modifikátor, který jejich význam může rozvíjet, srov. projevit podivný/velký zájem. Z obecného hlediska jsou tyto specifické kvazifrazémy a zvláště jejich konfigurace, ukazující na složitější kombinatorické struktury v nominaci, jedinečné a většinou nenahraditelné, tj. jsou (kromě pracných autorských metafor) jediným způsobem, jak takováto abstrakta používat. Podstatné však je, že většina takovýchto konfigurací vytváří několik větších paradigmatických tříd podle společné sémantiky. Takto mají formálně i sémanticky stejné či podobné verbální konfigurace např. subst. úkol, práce, rozkaz, anebo situace, válka, nebezpečí aj.

Vedle těchto v zásadě „syntakticky“ objektových kvazifrazémů existují v řadě případů i méně nápadné kvazifrazémy, kde subst. verbu předchází (jako subjekt), srov. např. zájem: vznikl, trvá aj. V ✍SČFI (2009) se eviduje cca 10 000 takových kvazifrazémů, vybíraných podle frekvence subst.; obecně je jich však víc. Viz též ↗verbo‑nominální predikát.